Odpočívat? Kdepak, je krásně, tak nebudeme sedět doma

Koncem dubna...

Začíná jaro, zahazuji těžké teplé oblečení, tak i ladím jarní vlnu ve svém životě. Slunce a teplý větřík mě jaksi ,,oblbuje” a nesouc se po ulici házím připitomělý úsměv. Toto období nás všechny hladí po duši. Zejména chlapy už hladí i někde jinde. A jak se říká, leze na ně jaro! 

Ovšem my ženy, toto období vnímáme maličko jinak. Společně s teplou šálou zahazujeme to zimní stresující závaží a potřebujeme trochu odpočinku, relaxovat, vydechnout u našich blbých ženských idealizovaných seriálů. Tedy alespoň v mém případě. 

Je pátek, přicházím unavená domů, dám si dobrý oběd. Už se těším až si zalezu do postele s laptopem a pustím se do fiktivního života amerických seriálů. Přítel přijde domu, naruší mou pohodičku a já musím běžet do kuchyně připravit chutný a vydatný pokrm. Bože. Hned jakmile to jde, vyběhnu schody a zalezu opět do postele, že budu pokračovat v mém krásném relaxování. A začíná víkend! Houby.  Ani se nenaději a už sem nucena mé hrdinky stopnout. 

A já vím, co přijde. Mé relaxování je zdánlivě odlišné na rozdíl od toho jeho. 

,,Pojď zlato, pojďme se někam projít, když je tak hezky.” Ozve se z místnosti. 

Hluboce vzdychnu, tak aby poznal mé znechucení. Nicméně mu to samozřejmě nedojde. Tak se musím unáhlit ke slovům a větám vysvětlujíc mu, že potřebuji vypnout. To nepomáhá, začne vzdychat on, že ho to doma nebaví a cosi na toto téma. Takže já samozřejmě musím zaklapnout laptop, přesto, že jsem nedokoukala tu třetí epizodu, svlékám se z mých krásných pohodlných tepláčků a začínám se šlechtit. 

Načež se ozývá: 

,,Ježiš, tobě to trvá!” 

,,Než vyjedeme, tak už zapadne sluníčko, to nemá cenu.”

,,Ale jestli nechceš jet, tak nikam nemusíme.” 

Aha, ale moc dobře vím, že kdybych řekla: Já nikam nechci, chci odpočívat doma.

Tak se naštve a budu zírat celý zbytek dne na jeho zpruzený obličej a nebo si lehne do postele a usne. To bych mohla na nějakou komunikaci s ním hned zapomenout. Takže se raději obětuji, dám mu co chci a mám vědomí toho, že si dnes možná i popovídáme. 

A takhle se to opakuje víkend co víkend, přičemž můžu bát ráda, že stihnu uklidit, ale domácí úkoly musím psát po hradech nebo v restauracích. A to proto, že nebudeme sedět doma, když je přece tak krásně.