A já jsem nemocná, a já nemůžu spát.

[Pet]

A já jsem nemocná, a já nemůžu spát. Dobré ráno všem...

Tak jak zima přináší vánoční atmosféru, tak si s sebou vždy přinese i pár těch nejapných bacilů, no a samozřejmě, mě to skolí. Počítám fáze a dny. První fáze byla bolest a knedlík v krku, druhá fáze nezastavitelná rýma a třetí fáze rýma a kašel. Bolestivý kašel.

Ráno jsem se probudila a vzpomněla si na mé nemoci, když jsem byla dítě. Neuměla sem moc lhát, a tak jsem neuměla ani simulovat, proto mi vždy ráno udělalo radost, když na mě vlezla nějaká ta virózečka, ne-li angína! To si nikdo neumí představit, jak jsem se těšila, až si lehnu dolů do obýváku pod peřinu, pustím si pohádky a babička okolo mne bude tancovat s čajíčkama a polívkami. Až mi načechrá peřinu a pořádně mě zabalí. No to bylo něco báječného, to mi dneska taaaak chybí. Možná proto je každá blbá malá viróza, tak nepříjemná, bolestivá a nekonečná.

Po téhle ranní přestřelce mých myšlenek, mi ještě došla jedna věc. Já se normálně lituji. Já se lituji, kvůli pár nudlím, malému škrábání v krku, a kvůli trochu podrážděnému žaludku. Hanba. Hanba jsem. Až moje viróza skončí, nakazí se můj přítel, a já se mu budu konvenčně smát, protože ze sebe bude dělat chudáčka a rýmička ho položí. Možná, že si vzpomenu a nebudu se smát. Možná, že taky ne.