 |
| [foto: Pet, drew: Alexandra, 7 y.o.] |
Těmito slovy mě překvapil můj přítel, ve chvíli kdy jsem si stěžovala na své nově obarvené vlasy. Mám ráda, když věci prostě vypadají přirozeně, i když nejsou. Ale tento výrok se mi dostal do podvědomí. Vysvětlím. Když si u zrcadla maluji na ten ksicht obličej, cituji mého dědečka, přijde Marek, setře mi kus prstem a nazývá to paštikou. Představuji se teď jako váhavá zvědavá ženská mezi dvěma světy. Tím vaším a tím naším... Kde je hranice přirozenosti a umělosti? Paštika se mu nelíbí, ale když někam vyrážíme, ptám se zda by bylo lepší kdybych se namalovala, on mi tak opatrně a obratně vysvětlí, že raději ANO. Že to tak bude asi lepší. Tak pánové, pryč s ženskou logikou, jaká je ta vaše?
#ženaomužích
Žádné komentáře:
Okomentovat